Další naše společná víkendová akce nás zavála do Jizerských hor. 14 dní před odjezdem se i díky tomu, že se (jako i v minulých letech) sešly dvě víkendové výpravy krátce za sebou, stalo tak trochu organizátorskou noční můrou. 

      Bylo potřeba napevno dohodnout možnost ubytování, doladit informace pro účastníky, vymyslet dopravu a spoustu dalších věcí velkých i těch drobnůstek, co dají nejvíc práce s vyřešením... Ale nakonec to všechno klaplo a my v pátek postupně vyráželi do Jizerek. Cesta byla taková, no, slušně řečeno, jako v pátek večer, ale nakonec jsme se všichni sešli na sněhem pocukrovaném, ale přesto pečlivě vyhrnutém, parkovišti. 

      Sobota byla ve znamení vycházky po okolí, kdy jsme vybírali až cestou, kam vlastně půjdeme. Počasí nějak nepřálo návštěvě rozhledny, tak jsme se spokojili s cílem v údolí. A je fakt, že do oparu ponořená Josefofolská přehrada měla taky svoje kouzlo. Děti, vybavené pekáči se hezky svezly po ušlapané cestě k přehradě a byli dokonce i tatínkové, co neodolali. (A dokonce si to sjeli a vyšlápli ještě jednou .) Po výborné a hutné polévce vyrazily děti vyzkoušet první letošní sníh do okolí ubytování, takže došlo jak na sjezdy po zadku, tak i na první sněhuláky. A to se ještě blížil večer...

       V podvečer, když jsme všichni v jídelně čekali na dokončení večeře, se ve dveřích nečekaně objevila nečekaná návštěva. Dorazili za námi MIkuláš i s andělem a čertem. Oči těch nejmenších, zachycené na fotkách, mluví asi za vše. Čert teda statečně šustil pytlem a tvářil se jako čert, ale nakonec odešel s prázdnou, bez dušičky. Mikuláš s andělem odměnili všechny statečné nějakou tou sladkostí a dobrůtkou na čas po večeři. 

       Neděle už byla ve znamení balení, úklidu a odjezdu. Ale i tak zbyla chvíle času na sjezdy stráně na pekáčích, stavbu nových a vylepšování stojících sněhuláků... 

FOTOGALERIE

       Děkuju za dokonalý krtering Krtkovi a Barče, za vyřešení problémů s dopravou Jirkovi a Tukasovi a díky patří vlastně všem, co s námi vyrazili.